Svatodušní novéna se svatými Karmelu

Dvacáté století přineslo církvi nové a prohloubené poznání Ducha Svatého i jeho uctívání. Přesto však stále mnoho křesťanů považuje třetí božskou osobu za jakousi „nadstavbu“ svého duchovního života. Hrozí nám tak nebezpečí, které trefně pojmenoval patriarcha Antiochie Ignác IV.: Jak se velikonoční událost, která se uskutečnila jednou provždy, stane skutečností i pro nás? Právě prostřednictvím Ducha Svatého... Vždyť skrze něho je pro nás Bůh přítomný. Bez něho je Bůh vzdálený, Kristus zůstává v minulosti, evangelium je mrtvou literou, církev pouhou institucí, autorita se stává nástrojem ovládání lidí, misie jsou pouhou propagandou, liturgie vzpomínkovým rituálem a křesťanské chování zotročující morálkou. Ale s Duchem Svatým je vesmír povýšen a sténá v porodních bolestech, neboť rodí Království, člověk bojuje proti tělu, Kristus je přítomen, evangelium je životodárná moc, církev je znamením společenství Nejsvětější Trojice, autorita je osvobozující služba, misie jsou Letnice, liturgie je památka a předjímání a lidské chování je zbožštěno.
Svatodušní novéna se pro nás může stát příležitostí, kdy hlouběji navážeme vztah s touto třetí božskou osobou – a to i díky bohatství textů karmelitánských mystiků. Kromě nich obsahuje každý z devíti dní novény také úryvek z Písma, krátké zamyšlení a modlitbu.